Je tlak vyvinut na koně pomocí našeho tělesného rámce dostačující?

Ovládání koní, pomocí pohledu, pohybu mého těla či důrazu na chůzi mi ze začátku přišlo nemožné. Koukala jsem na zaříkávače koní jako na někoho z jiné planety. Nemohla jsem uvěřit, že se něco takového dá dělat při běžné práci s koňmi. Vždy jsem viděla videa kde koně poskakují, různě se točí a vůbec jsem to nechápala.

Několik desítek let nazpět jsem byla utvrzena v tom, že koně prostě musí vědět kdo je pánem a ukázat jim to, se dá jedině pomocí síly. Kdy mi je donutíme udělat to co požadujeme. Žádná harmonie a pochvala.

Využívání biče, tušírky a šporen se stalo mojí každodenní výbavou na ježdění koní. Každý mi to i doporučoval, protože vážím 50kg a přece nemůžu ujezdit jinak takové zvíře. Po nějaké době jsem si ani nedovedla představit sednout na koně bez těchto pomůcek. Když jsem je neměla necítila jsem žádnou kontrolu v pohybu dopředu. Což jsem opravdu neměla. Každá moje pobídka jako by koně ani nezajímala. Kůň byl líný a já upocená jak kdybych uběhla maraton. Všichni si na mě poukazovali jak mi to nejde a já se cítila ještě hůř než normálně. 

Nedostávala jsem v jezdeckém sportu moc velikou podporu. Většinou všichni říkali co dělám špatně a to mne připadlo jako bych ani neděla nic dobře. 

Místo radosti z ježdění jsem byla zklamaná a ani nevěděla jak to zlepšit. Dostala jsem se do fáze, kdy jsem si říkala, na tohle prostě nemám.

• Je pravda, že období kdy jsem začínala jezdit byly koně více mužský sport. Možná i z toho důvodu tam byl větší dril a mnohem méně lásky a podpory. 
• V dnešní době se objevuje více žen na kolbištích a sport se stává mnohem jemnější než byl. Ženy mají v sobě více pochopení a dokáží vidět to dobré, neříkám, že muži to nedokáží. Ženy, to mají nastaveno jinak. Jsme schopné odnosit dítě, projít změnou postavy a prožít porod a pak s láskou a nevyspáním vychovat dítě. Vlastně je to to nejkrásnější co nás, ženy může potkat. Mnohdy nám někdo řekne, že to děťátko zlobí ale nám je to jedno pro nás je to nej dítě na světě protože když dáváme lásku, láska se nám vrací a od těch dětí dvojnásob.
• Lásku můžeme využívat i v práci s koňmi, hledat to dobré a pochválit za to.

Dnes jsem zaříkávač koní. Z mého snu se stala realita. Učím koně a lidi jak správně pracovat s koňmi.

Mnoho lidí mě od toho odrazovalo. Vždyť to ani není práce. Jak se tím chceš uživit? Jenže pro mě to ani není práce ale koníček, který byl jednou sen a teď se pomale ale jistě stává realitou. Která pohlcuje můj každodenní život a Blaho koní se stalo součástí mého života. 

Při vedení mojí úklidové firmy v Anglii jsem po nocích studovala a po práci se věnovala přirozenému výcviku koní, učila jsem se vidět ty detaily. Snažila jsem se pozorovat stádo a jejich hierarchii. Už po první knize kterou jsem přečetla od Motny Roberts jsem věděla, že tohle je to co hledám. Koně komunikují pomocí řeči. Jako každé zvíře na téhle planetě koně mají vlastní řeč. Je to řeč těla. Mimika jež je nepatrná ale velice významná. Strašně mě to uchvátilo a začala jsem si šetřit na kurz, který shodou okolností byl dostupný v UK

Teď jsem kvalifikovaná V metodě Monty Roberts Horsemanship.

Strašně mě to uchvátilo a začala jsem si šetřit na kurz, který shodou okolností byl dostupný v UK byl to intenzivní kurz kdy jsem si vzala dovolenou a každý den po dobu 4 týdnů dojížděla k Monty Roberts trenérovy, který mě učil a připravovala na moji praktickou zkoušku, poté jsem dostala bibli jak jsem ji začala nazývat, kde bylo vše od psychologie, evoluce, jak koně myslí, jak reagují na podměty a další 530stran plných informací.

Poté jsem musela natáčet videa mojí práce s koňmi a poslat je mému učiteli na ohodnocení mojí práce a studovat vše co bylo v bilbi. Trvalo to dva roky než jsem získala moji kvalifikaci, Covid tomu také nepřidal na rychlosti ale vše má svůj čas a já jsem dnes kvalifikovaná „zaříkávačka“ koní Horse whisper.

Kdo by to byl tenkrát řekl, že když odejdu od koní tak zklamaná, že se vrátím mnohem silnější než jindy. Mám v sobě sebejistotu a získala jsem lehkost, jednoduchost při každodenní práci s koňmi. Mnoho lidí semnou spolupracuje ať jde o koně sportovní či pro radost. 

Naučila jsem se to já, klidně můžete taky, lehkost a jednoduchost může být vaší součástí.

Mnoho lidí začlo hledat cestu harmonie. Pochopení a snaží se dopřávat koním jen to nejlepší.

Využíváním lehkosti, svobody a harmonie se každá pobídka zjemňuje a je lehčí až se z ní stává myšlenka, která funguje. Protože jsme propojení v partnerství a podporujeme se navzájem. Moje zaváhání je okamžitá podpora od koně a naopak.  

Ve spolupráci s majiteli koní se posouváme dále, jak já tak oni. Přirozená komunikace, harmonie, pochopení, láska a svoboda jsou součástí téhle cesty a poroto jsem se rozhodla psát blog a ebooky. eBooky jsou jedou z cest kdy můžu oslovit lidi, kteří to chtějí dělat jinak, poradit jim a být s nimi i bez mojí přítomnosti.

Je to docela těžké vystoupit ze svojí konfortní zóny a požádat o pomoc. Také jsem před podáním mé přihlášky čekala a nebyla si jistá. O co tam půjde? Domluvím se? Dokážu to?

Jednoho dne jsem to udělala a přineslo mi to hodně strachu z nových věcí. Ale také mě to naučilo, že nové věci se člověk učí postupně. Trvá to ale jde to.

Musela jsem zapomenout vše co jsem se naučila začít od začátku jinak.

Lehkost při výcviku koní je hlavně o každodenním přístupu. Vědět jak se postavit, kam se postavit a jak zareagovat.

Potom můžete pracovat s lehkostí. Koně cítí i mouchu dosednout na jakoukoliv část jejich těla tak proč to nevyužít a pracovat s lehkostí.

Přeji krásný den a děkuji, že čtete moje texty a eBooky.

Evka