Dech a jak nás ovlivňuje při práci s koňmi?. 

Ačkoli se možná mnozí z vás, ptáte proč? Jak to může s koňmi vůbec souviset, nebo že o tom slyšíte poprvé? 

Mnohdy si ani neuvědomíme, že zadržíme dech. Někdy se tak soustředíme, že přestaneme na chvíli dýchat. Protože je tenhle proces automatický, musíme se sami učit být v přítomnosti a myslet na dech a vlastně dýchat.

Já zadržuji dech, při cvičení, mnohokrát jsem se přistihla, že se tak moc snažím udělat cvik správně až nedýchám.

Podíváme se na to hned od samého začátku. Koně jsou hodně vnímaví, vnímají naše pohyby, náš hlas, řeč těla ale v neposlední řadě i náš dech a tlukot srdce. Tep je to impulz, kterým se řídí harmonie stáda
V praxi to znamená že když jsme my v klidu, zpomalíme svůj dech i tep, naopak když nás něco rozruší, nebo máme z něčeho strach, tep i dech se nám automaticky zrychlí. Na tenhle podmět zrychlení tepu jsou koně vysoce naladěni a v okamžiku kdy jeden kůň ze stáda zrychlí tep všichni bezmyšlenkovitě začnou utíkat. Proto je velice důležité si hlídat náš dech a tím i tep. 

Před koňmi tím pádem nic neskryjeme, mají vůči nám takovou úroveň citlivosti, jakou nemáme ani jeden pro druhého. 
Stačí jim málo aby nás prokoukli, můžeme to nazývat jako naše zrcadlo, protože vidí nejen nás ale hlavně skrze nás. Před koněm musíte být sami sebou, neplatí na ně přetvářky. Je to vlastně jak kdyby jste se dívali sami na sebe do zrcadla, oblečení ale přitom zcela nazí. 

Když se naučíme pracovat se sebou samým, s laskavostí a vlastním klidem, máme z půli cesty vyhráno. Někdy pro trénink vnitřního klidu můžeme využít třeba různá cvičení, ať už to jsou meditace, otužování, hloubkové ponory ve studené vodě. Prostě cokoli co nás donutí jen tak být, dýchat a naučit se poslouchat svůj vlastní dech, tep a tlukot srdce. 

Zná to asi každý, pracujete se svým koněm a snažíte se ho naučit novou věc. Nejde vám to tak jak by jste chtěli a nemáte trpělivost, zrychlí se vám dech, tepová frekvence a váš vnitřní klid se stává opakem, to vše váš kůň vycítí a může se to odrazit na jeho poslušnosti. V tom okamžiku se pro koně stáváme nebezpečím. Spolupráce se tím velice zkomplikuje a nové učení cviku je najednou úplně někde jinde než jsme chtěli.

Když při učení nových věcí přistupujete s vnitřním klidem a soustředíte se na svůj dech, kůň to pozná, uklidní ho to a budete pro něj to místo bezpečí, ten bod o který se může opřít a ta duše které může věřit. 

Práci s vlastním dechem používáme jak ze země tak ze sedla.

• A pokud se naučíme pracovat sami se sebou, přeneseme to do výcviku a budování vztahu se svým koněm, získáme parťáka, koně který bude vyrovnaný, klidný a připravený na cokoli protože ve vás bude cítit oporu a bude reagovat na myšlenku. 
• A to je vlastně to co při práci s koňmi chceme, chceme se stát jejich rovnocennými parťáky, chceme být pro ně čitelní, srozumitelní a chceme především vztah založený na klidu, spravedlnosti a vzájemné důvěře.
• Pokud koni vezmeme stádo, měli bychom mu ho nahradit v nás.

Když máme koně v kruhové ohradě a děláme „Join -up“ V první fázi koně ženeme od sebe, neznamená to však jen naše napřímení, pozice těla a svižný krok ale taky hlasité dýchání, nebát se to procítit. Když pak zpomalujeme a chystáme se pozvat koně k sobě, opět při ztlumení svých vlastních tělesných projevů, zpomalujeme i svůj dech a pomalu oddychujeme. To je pro koně zřetelné a čitelné. 
To stejné platí i při práci v sedle, pokud jsme v terénu či na jízdárně a kůň se nám poleká, co způsobí naše vyděšená reakce? To že koně ve strachu podpoříme. Ale naopak když zvládneme zachovat klid, zhluboka se nadechnout a vydechnout ffffuuuuu, kůň se zklidní, zjistí že o nic nejde a ten náš vnitřní klid na něj přeneseme. 

Nádech a výdech,… úsměv na tváři, pohodu vytváří 😊❤️🐴💚