Jsem absolventka Monty Roberts Horsemanship, milovnice koní, vášnivá jezdkyně a propagátorka přirozené komunikace s koňmi.
Pomáhám objevovat majitelům, ošetřovatelům, trenérům a milovnikům koní, jednoduchost při každodenní práci s koňmi. Ukazuji jim, jak využít přirozenou komunikaci v každodenním kontaktu s nimi.
Příběh, který mě dovedl až sem.
Dnes jsem schopna se dívat na koně a vidět je spokojené a naopak nespokojené, při výcviku či ošetřování. Nikdy jsem nezažila lepší pocit.
Je to jako, když vedete dítě poprvé do školy a ono je nadšené, když ho vyzvednete po škole. Mluví o nových kamarádech a směje se.
Takové pocity mám, když jsem u koní, jsem šťastná. To štěstí chci dávat dál.
Dříve jsem to tak neměla.
V roce 2010 jsem žila v České republice, kde jsem pracovala jako ošetřovatelka koní ve sportovních stájích.
Mnohokrát jsem viděla koně i jezdce při výcviku nervózní, přišlo mi to až smutné.
Mnohdy to bylo i tím, že každý požadoval trošku něco jiného.
Moc dobře si vybavuji, když jsem si při práci nebyla ani já jistá, jestli dělám cviky dobře.
Při výcviku mě něco nesedělo, ale nebyla jsem schopná říct co?
Před 14 lety jsem měla pocit, že práce u koní není pro mě. Kolikrát mi připadlo, že musí být i jiná cesta, jak pracovat s koňmi než ta tradiční.
Dostávaly se ke mně odpovědi, které mi nedávaly smysl.
Bylo to zvláštní období, začínala jsem se podceňovat a ztrácela jsem sebejistotu.
Ze dne na den přišlo velké bum.
Rozhodla jsem se něco změnit. Bylo mi 25, Anglie mě lákala kvůli zdokonalení angličtiny.
Bylo to po Vánocích a už na Silvestra roku 2011 jsem byla v Londýně.
Byla to cesta za odpověďmi.
Období, kdy jsem chtěla dělat něco úplně nového, proto jsem se rozhodla začít studovat angličtinu, bylo to pro mě těžké opustit koně ale v té době jsem cítila, že je čas začít jinak. Učila jsem se jazyk ve škole a při práci v kavárně.
Jak šel čas...
Na jaře 2013 jsem se s přítelem přestěhovala na okraj Londýna a rozhodla jsem se vrátit ke koním.
Pracovala jsem jako zástupce manažera, měla jsem dobrou angličtinu a cítila jsem se sebevědoměji a o to celé šlo, najít zase tu Evku která je šťastná a spokojená sama se sebou.
Rozhodla jsem se použít ušetřené peníze na lekce s trenérkou Jill.
Jill a její kůň Rusenore de Linda (Roo) mi dali absolutně novou chuť do života po boku koní.
Na Jill jsem narazila úplně náhodou a takové náhody, přijdou vždy, když je člověk připraven. Najednou jsem věděla, že ke koním patřím.
Roo měla různé zlozvyky a tím byla velice specifická. Začala jsem pátrat, jak jí porozumět, Roo po nějaké době byla schopná vozit děti což nám dalo dost práce, ale stálo to za to.
Jill mi nabídla výcvik na Roo zadarmo a já mohla 3krát týdně chodit jezdit, byl to úžasný pocit. Myslím, že tehdy jsem si řekla, že tohle chci dělat.
S Roo jsme jely i drezúrní závody a umístily se na 3. místě, mám tu stužku dodnes.
Moje vytoužené překvapení.
V léťe roku 2015 jsem otěhotněla, přestala jsem Roo jezdit, ale pořád ji chodila navštěvovat.
Nedovedla jsem si představit žít v Londýně s malým dítětem, proto jsme se odstěhovali do Brightonu, kde jsem byla doma s malým děťátkem.
Při kojení jsem si četla o výcviku koní, až mnou zarezonoval Monty Roberts a jeho Horsemanship.
Přečetla jsem spoustu jeho knížek a zajímala se o přirozenou komunikaci koní, je to vlastně řeč, kterou Monty nazval Equus.
Vystudovala jsem v angličtině Monty Roberts Horseman Ship a pak jsem stále spolupracovala s koňmi pod vedením kvalifikovaného instruktora Chrise Morris, který sídlí nedaleko Brightonu. Učila jsem se a pořád se učím řeč koní, jsem fascinovaná tím, jak to funguje, jak najednou výcvik koní dostává úplně jasné rozměry.
Bylo to jako skládačka, odpovědi na všechny mé otázky. Teď pomáhám zneužívaným a hendikepovaným koním v jedné charitativní společnosti.
Ti stejní koně pak pomáhají léčit lidi.
Podnikám jako trenérka koní, jsem kvalifikovaná instruktorka jezdectví a nyní působím v ČR.
Anglii jsem opustila ale stále jsem v kontaktu se skvělími trenéry, kteřé vždy zkontaktovat. Více hlav více ví.
Věnuji se také kurzům pro koně a širokou veřejnost.
Cestuji po celé české republice a miluji každého koně, který mi přišel do cesty a jsem moc věčná lidem, kteří hledají jiný přístup.
Děkuji za přečtení mého příběhu a za to, že chcete být lepší pro své koně.
Bylo to jako znamení, to všechno, co se mi za posledních pár let stalo.
Nadchlo mě to tak, že jsem se rozhodla svoje vědomosti předávat dál aby se co nejvíce lidí dozvědělo, jak být dobrým parťákem svému čtyřnohému příteli.
A tak jsem se pustila do tvorby eBooků
-Hodně lidí kouká, ale jen málo kdo vidí
-KONĚ A LIDÉ 1. DÍL . Otázky na úrovni emocí
Odhodlala jsem se své zkušenosti sdílet s ostatními milovníky koní a jiných stádových zvířat, kteří, stejně jako já před lety, měli spoustu otázek a chyběli jim odpovědi.
Pomocí eBooku, bych chtěla sdílet mé Know-how a pomáhat ostatním lidem a koním získat tuhle informaci, aby nemuseli jezdit do Anglie nebo do USA a mohli se vzdělávat z pohodlí svých domovů.
Pomáhám najít harmonii ve vztahu s koněm.
Evka
