Dokáže člověk překonat strach z koní?

Koně a strach?

Když se mě někdo zeptá jsetli potřebuji pomoc, pokaždé jsem upřímná a nikdy se nepřeceňuji. Tohle je velice důležité, uvědomit si na co člověk stačí sám. 

Pamatuji si když jsem jako malá jezdila a skákala na koni Primo. Tenkát měli strach moje máma a táta, ale já, NE. On byl neuvěřitelně schopný, šikovný a byl to můj první koňský kamarád. Byli jsme úžasná dvojka, moooc děkuji Fabinovi Sigismondi za to, že mi to tenkát umožnil.

Bylo to ale někdy náročné,

Primo byl hřebec. Já jsem dospívala a kolikrát když jsem měla “své dny“ jsem se ho opravdu bála, měl takový jiný výraz. Při čištění na mě koukal takovým zvláštním pohledem a kousal mě do rukávu, nebo mě chtěl natlačit na stěnu…..                                                              Teď už vím, že to dělal z lásky a velkou váhu měli hormony, jak moje tak jeho, ale tenkrát mě to hodně děsilo. Nikomu jsem to neřekla, nechtěla jsem vypadat špatně a tak jsem to v sobě tutlala a dávala si velký pozor.

Proto si myslím, jedna s hlavních věcí je se ptát. Proč to tak je?

Kdybch se tenkrát zeptala, nemusela jsem se ho bát když jsem měla své dny. Jak jednoduché…. 

Kůň vlastně jako první radši uteče než aby se rval. Pokud na koně nebudeme zlí oni nebudou zlí na nás.

Pokud tedy jako v mém případě, nebudou hrát roli hormony 🙂 .

Tak jako u lidí. Když se chováme hezky jeden ke druhému je to lepší a příjemnější. Hádky nic neřeší. Když se s někým hádáte váš adrenalin stoupá a mozek moc dobře nepracuje. Myslím, že o tom ví každý své.

Myslím si, že strach je jen o tom aby se člověk posunul někam dále. Překonání sama sebe. 

Jako já, když se ponořím do vody která má 3stupně také se kolikrát bojím, že se mi zastaví srdce, že se nenadechnu.

Já ale už ten pocit před ponorem mám natrénovaný,

“jsem absolutně v přítomnosti a pravidelně dýchám aby se můj krevní oběh dostatečně okysličil, pomale jdu, někdy jdu jen po kolena a pak si dám chvilku pauzu ale pak se vratím a jdu dál, dál až plavu…..“                                       

Strach je vlastně náš rozum, naše hlava nám říká, tohle není dobrý nápad. Já ale moc dobře vím, že otužování mi posiluje imunitu a už roky jsem nebyla vážneji nemocná. Naopak, dříve jsem byla nachlazená hedka, stačilo aby mě ofoukolo a rýma, agína si mě hnedka našli.

U koní je zajímavé to, že pokud my přistupujeme ke koni s rychlejším či zvýšeným tepem, dechem a tlukotem srdce, kůň se ve vteřině napojí na nás a jsou tam vystrašení dva. Je to jejich přirozená reakce kterou využívají ve stádě, když se vyskytne nebezpečí.

Proto je dobré překonávat strach s koňíkem který je starší klidý a už si zažil hodně situací s lidmi co se báli a u kterých on přebral tu iniciativu a zůstal v klidu. My lidé se nedokážeme uklidnit jako koně při snížení tepu toho duhého, ale pomůže nám když vidíme, že koník je v klidu, že vlastně o nic nejde tak se začneme pomalinku uklidňovat i my.

Určitě člověk po traumatickém pádu či zážitku by měl začínat pomale. Ne hnedka po vyléčení skočit do sedla nebo jít mezi stádo koní…..dát si pár dní v přítomnosti koní, pomazlit se, vyčistit ho a nebo mu připravit dobrou večeři. Dělat jen to kde se cítí on sám dobře a je dobré na to nebýt sám, mít vedle sebe někoho, kdo vám odpoví na otázku či vás uklidní. 

Nasát tu novou energii a být zase napojen do přítomného momentu a pomalinku přidávat kontakt a posléze si jít zajezdit. Určitě na sebe netlačit. Protože jak říkám, kůň se dokáže ve vteřině přeladit na náš tep a hnedka mu je jasné, že něco není v pořádku.

Já tohle s ježděním moc dobře znám, protože kolikrát mám dlouhou pauzu mezi ježděním a jsem k sobě upřímná. Dělám vše v klidu a v mých možnostech.

Tohle je fajn. Poslouchat sám sebe.

Nepřeceňovat se.

Ve spolupáci s Danem jsem narazila na hodně lidí co měli strach z koní. Klidnou a pohodovou prací kolem nich, zjistili, že to nebyl stach ale třeba nedostatek vědomostí. Proto jim hlava říkala, nechoď tak blízko ……

Po pár měsících se s koněm mazlí jakoby by o strachu neměli ani ponětí.

Koně jsou terapie, trpělivost, radost, přátelství a láska. 

Informovanost je vůležitá a je to část té spolupráce které chceme docílit.

Přeji vám hodně krásných dní po boku koní.

Pokud by jste chtěli nějaké rady jak docílit harmonie, budu ráda nápomocná a ukážu vám jak navázas stracené pouto.

Děkuji, že jste dočetli až sem, pokud se vám článek líbil a chtěli by jste další. Napište mi do komentů nebo dejte palec nahoru.

S láskou Evak