Práce na jízdárně či v terénu?

Snažím se překládat potřeby koní a zjednodušovat majitelům koní jejich pohled na výcvik koní. Usnadňuji spolupráci jak lidem tak koním. Mnohdy jsem se setkala se sportovními koňmi co nesmí do terénu aby si neublížili. Což je docela pochopitelné ale, ti koně se lekali báli se okolních zvuků a někdy kvůli tomu nedokončili závod tak jak bylo očekávání majitelů. Tak mě to začlo velice zajímat. Slýchala jsem že není vykoukaný, vyzávoděný, vyježděný a tak dále.

A jak to tedy vidím já?

Už je to několik let co jsem se pustila do seberozvoje, kdy jsem si uvědomila jak moc na sobě člověk může pracovat. Dostala jsem se do bodu kdy, nepřemýšlím celé dny nad tím co bude ale užívám si dny tak jak jdou jeden po druhém.

Díky mojí otevřenosti a změně postoje k sobě samé jsem si dovolila být spokojená sama se sebou. Vím, že mám stále spoustu chyb ale to ke mě patří a mám se za to i ráda. 

Tenhle postoj přidávám do výcviku koní. Nehledám chyby ale vyzdvihuji to dobré, stavím si tak pilíře na kterých dále buduji vztah nový.

• Je to takový malý příklad toho jak být schopen rozvíjet koně dál a hledat jen to dobré a postupem času se ty špatné věci eliminují. 

Vycházky do terénu či klusovky jsou velice relaxační pro koně a měli by být součástí každého sportovního koně. Koně jsou a vždy byli ve stádě a na loukách bez jakéhokoli ohraničení a byli spokojení, byli v klidu a pásli se. Takže koně nemají strach z prostoru tak aby byli nebezpeční samy sobě. Jde o to, že dnes je o dost větší provoz a proto si myslím, že se lidé začínají bát chodit ven.

Pokud musíte jít po silnici kde je velký provoz je dobré si vzít s sebou zkušeného koně jako vodiče. Pokud zkušeného koně nemáte, necítíte se na koni sedět na vozovce, je to úplně v pořádku si vzít vodítko a koně veďte až na bezpečné místo, kde jste pryč z vozovky. Koník i vy budete klidnější a postupem času si vybudujete důvěru a stanete se oba sebejistější. 

Nedávno se mne někdo zeptal. Tvůj syn je taky takový? Jako jaký? No takový, že si nedá říct…. V tu chvíli jsem na to odpověděla jen větou která mi přišla na mysl. Řekla jsem, že vlastně od dětství pracuji s koňmi a mnoho let jako ošetřovatelka, kdy jsem byla vystavena zraněním koní, které jsem musela ošetřit, mohla jsem být kopnuta kousnuta či natlačena na zeď při dezinfikování odřeniny na noze, ošetřování oka….odtáhnuta někam daleko od veterináře…Nestalo se to protože můj úmysl byl postaven na něčem co dokáže být silnější než strach a to je DŮVĚRA. 

Ano můj syn mi věří. Postavili jsme si pilíře kdy důvěra, pochopení, poslouchání a láska jsou tak silné, že pokud mu můžu poradit on je ochoten poslouchat a nechá si poradit, nechá se ošetřit když se mu stane zranění.

Díky Join-Up jsem schopna navázat konverzaci s koněm, navázat důvěru. Kůň který byl za poslední dobu nevyslyšen a cítí se zmateně se může začít chovat nebezpečně. Pokud je zmatený, nervózní či nejistý ano začne bojovat, už neví co je dobře a co špatně.

Koně mají rádi jednoduchost a pokud se některé pobídky pokaždé liší tak je to pro ně velice složité. Pochvala by měla být KLID  a pohlazení.

• Podíváme se i na koně co nejezdí na jízdárnu ale převážně do terénu. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že to jsou koně vyrovnanější. Jsou sami sebou a jsou šťastní. Samozřejmě se leknou ale kdo se neleká. Pokud ale my jsme spokojení s tím, že jsme venku a ten náš pocit předáváme dále na koně kůň je mnohem spokojenější. V terénu si koně vyčistí hlavu, pohyb koně venku je mnohem přirozenější než na jízdárně což je blahodárnější pro celý pohybový aparát. Jsem z Jižní Moravy kde není mnoho kopců či lesů v okolí některých stájí ale i tak znám spoustu lidí co si našlo svoje trasy a užívají si ten pocit, kdy sledují svět z toho nejhezčího místa na světě a to je koňský hřbet. Ono i v terénu se koně dají opracovat tak jako na jízdárně a tehdy si teprve utvrdíme, že oba dva rozumíme pobídkám a jsme naladěni stejně.